Ryu
Pohlaví: Kočka
Věk: 4 roky
Schopnost: Telekineze, Země
POVAHA
Když se zpod roušky noci vynoří pár svítivě zelených očí, jen málokdo je schopen představit si veškeré problémy, které jsou s nimi spojené. Jejich nositelka, poměrně drobná kočka, se možná na první pohled jeví jako docela neškodná. Ovšem rozhodně by nebylo moudré ji podceňovat, neboť tahle kočka má jazyk ostřejší než drápy.
Ryina největší síla pramení z její schopnosti čarovat se slovy, jako talentovaný diplomat je schopna vykličkovat z téměř každé svízelné situace, v níž se octne, a obrátit ji ve svůj prospěch. Síla jejích slov pramení z jejího smyslu pro detail, bedlivě naslouchá a pozoruje, neunikne jí žádná narážka, nejnepatrnější záchvěv emoce ve tváři, ani záblesk v očích, jednoduše nic - tímto způsobem shromažďuje informace o každičkém ve svém okolí a dle svých potřeb těchto znalostí využívá.
Fyzické násilí se jí příčí, je zastáncem toho názoru, že je to zbytečná investice energie a schylují se k němu pouze hlupáci, jimž došly argumenty. Nicméně, pokud by se octli v ohrožení její blízcí, neváhala by umazat si tlapky. Avšak stát se jejím blízkým je poměrně náročná záležitost, je pro ni těžké se někomu otevřít. Celkově jen velmi obtížně navazuje nové vztahy, má tendenci jejich důležitost podceňovat a považuje je za zbytečnost.
MINULOST
Na příběhu malé Ryu by vlastně nebylo nic zajímavého, kdyby byla o trochu víc poslušnější a o trochu méně tvrdohlavější. Ovšem, zřejmě by nebylo moudré předbíhat, jeden by se pak mohl do celého příběhu dočista zamotat a nemusel by jej pochopit. A jaký smysl by mělo vyprávět posluchači, který nechápe? Snad tedy skutečně radši začneme od začátku, abychom se takovým nepříjemnostem vyhnuli.
Narodila se se svými čtyřmi dalšími sourozenci do klanu divokých koček. Její rodiče byli bojovníci, hrdí a čestní - nejsilnější z celého klanu! Tedy... Aspoň tak si je pamatovala ona. Kdo ví, jestli její maminka byla tak překrásná, jako se jí jevila ve vzpomínkách, kaštanový kožich, na slunci zářící zlatem, hebký jako mladičké květy lípy, a její oči, ty jiskrně zelené oči, jako by nesvedly nic jiného než se na druhé smát! Vzpomínala si i na otcovu mourovatou srst, na to, jak mu zářily oči hrdostí, když poprvé použila svou schopnost, pamatovala si i na jeho dunivý smích, když větvičkami mladého jasanu švihla svého bratříčka přes čumák, aby mu tak oplatila jeho celodenní škádlení. Hluboko ve svém srdci stále nosí tyto vzpomínky, pro ni tak cenné a výjimečné.
Tak jak už to mláďata mívají ve zvyku, ani Ryu nezůstala navždy kotětem a spolu s tím se začaly výrazněji projevovat některé aspekty její povahy. Ve svém klanu se proslavila svým denním sněním, v mysli vytvářela zázračné kraje plné hrdinů, kteří potírali zlo. Nikdo neměl s malým snílkem nějaké větší problémy, ano, často ji kárali za to, že jí práce trvá dlouho, že nevnímá, že by nohama měla pevně stát na zemi, ale cožpak to šlo? Když ji v duchu čekalo tolik nových dobrodružství?
Ale postupně s věkem, jako by prozřela... Proč by si měla nové kraje jen představovat? Proč by je nesměla objevovat, tak jako to dělají stěhovaví ptáci? Když své přání pronesla před svou rodinou, nedostalo se jí velké podpory "Tvůj dědeček a tvá babička, my, tví bratři a tvé sestry - všichni jsme ochránci tohoto klanu, tvou povinností je bránit své druhy vlastním životem! Zapomeň na své hloupé sny!" Kdo ví, jak by se zachovala, kdyby její otec tehdy zvolil jiná slova, kdyby ji vlídně požádal, aby je neopouštěla, kdyby její sny neoznačil za "hloupé".
Jakmile se na její rodnou krajinu snesla noc, Ryu se vyplížila ze své skrýše, a aniž by mohla své rodině dát poslední sbohem, opustila svůj domov. Na svých cestách toho prožila mnoho, ať už zlého: například jen o vlásek unikla smrti hladovému rosomáku, téměř pošla hladem a žízní, v potyčce s loveckým psem přišla o ocas, anebo dobrého: naučila se velmi dobře naslouchat, spatřila stovky překrásných míst a poznala i řadu vřelých zvířat. Kdo ví, jestli její cestovatelský duch je již dostatečně nabažen, nebo jestli ani zde nepobude příliš dlouho.
VZHLED
Ryu není nikterak vysoká, její kohoutková míra se vyskytuje mírně pod průměrem, i přesto má však mohutnější rámec a pod hebkou delší srstí se rýsují svaly. Má dosti atypické zbarvení kožichu - tvář a tlapky má zrzavo-hnědé (na styl zbarvení siamských koček), límec srsti kolem krku je tmavě šedý, zbytek těla je v odstínech šedé (připomínající zbarvení psů husky, od hřbetu až po polovinu těla jeden odstín šedé, od druhé poloviny světlejší odstín šedé) a je mourovaný. Přední tlapky jsou zdobeny bílými ťapkami. Oči jsou sytě zelené. Má krátký ocas, který trochu připomíná ten králičí.
ZAJÍMAVOST
Miluje výšky, své schopnosti využívá pro to, aby se ve větvoví mohla snáze pohybovat.
Má panický strach z červů a cokoliv, co je červům jen blízko podobné (např. housenek).
Členem od: 2. 9. 2018
Vedlejší postavy: ---